„Tehdy bylo porodnic málo a dětí strašně moc, takže se rodilo jako na běžícím pásu. Všechno bylo jako na povel, ženy, které měly velké bolesti a křičely, byly brány jako neukázněné a pokárání od sester bylo občas až nevybíravé,“ vzpomíná žena, která porodila v 70. letech dvě děti. Své jméno nechce zveřejnit. Připomíná, že žena si po porodu nemohla dítě pochovat v náručí. Personál jí je jen ukázal, a pak se s ním setkávala pouze při kojení, přebalování nebo koupání. Tatínkové do porodnice nesměli.
„Kontrakce jsem strávila na chodbě a sestry na mě křičely,“ říká jiná žena a vzpomíná na to, jak jedna porodní sestra ve snaze urychlit porod, nalehla mladé mamince na břicho a zlomila jí žebro. „Když byl personál přívětivý, dalo se to přežít a na porod nakonec zůstaly hezké vzpomínky. Když byl protivný, mohl se stát porod velmi frustrujícím zážitkem,“ podotýká žena.
Na baby-boom však nebyly kapacitně připraveny ani jesle, školky a školy. Více než dvě třetiny Husákových dětí chodily do jeslí a koncem sedmdesátých let se rychle stavěly nové školy. Tehdy byly plné, od té doby se je však už naplnit nepodařilo. Zintenzivnila se také výstavba nových panelových domů.
Baby-boomem ze 70. let se stát mohl pochlubit při cvičení dětí na spartakiádě v roce 1985.
pokračujte na další straně