Osmačtyřicetiletá Lenka z Moravy patří k nejsilnějšímu ročníku Husákových dětí. „Nám to tak nepřišlo, ale ve školce i ve škole si všichni stěžovali, že je nás hrozně moc,“ vzpomíná s úsměvem. Když se partička dětí scházela ke hrám na ulici, bylo prý také veselo. „Sousedé si stěžovali, že mají pošlapaný trávník. Je pravda, že když jsme se přes něj párkrát přehnali, stálo to za to,“ přiznává Lenka.
Její matka si spíše vybavuje, jaký problém tehdy představovalo sehnat dětské oblečení. „V obchodech vůbec nebyly třeba dětské punčocháče. Ale děti je potřebovaly každý den. Takže se punčocháče dědily a donekonečna zašívaly. A takových věcí bylo víc,“ konstatuje paní Eva.
Ironické označení Husákovy děti není úplně správné, protože podporu rodin stát připravoval už v 60. letech. Aby se zvýšila stále klesající porodnost, padly návrhy na zvýšení mateřského příspěvku, prodloužení mateřské dovolené nebo zavedení takzvaného porodného pro všechny. Tehdy Gustav Husák ještě nevedl ani komunisty, ani stát, i když pozdější opatření se už zaváděla za jeho vlády.
pokračujte na další straně