Možná že stejně jako já patříte ke generaci Husákových dětí a v předvánočním čase si někdy rádi s trochou nostalgie zavzpomínáte na dětství, nebo jste mladší a chcete „nahlédnout“ do minulosti. Do doby, kdy dětem Ježíšek naděloval pod stromeček céčka, stavebnici Merkur nebo mončičáky, do časů, kdy děti nevysedávaly celé hodiny u počítače, ale „řádily“ raději venku…
Jakmile přituhlo a napadl sníh, nastal čas pořádně si užít zimní radovánky. Cestou do školy nebo před školou se děti koulovaly a nebo se válely ve sněhu a dělaly „anděla“. Po vyučování se nesedělo doma, ale chodilo se ven sáňkovat, bobovat, bruslit, případně i lyžovat nebo se jen tak klouzat. Ostatně svézt se po nohou na uklouzané ledovce z pořádného kopce, to byl teprve ten správný adrenalinový zážitek. Jakmile byl svah řádně kluzký, přicházela na řadu i jízda na vycpaném igelitovém pytli.
Ten, kdo se na něm ještě dokázal pořádně roztočit, byl „borec“. Když bylo dostatek mokrého sněhu, tak jsme stavěli sněhuláky nebo si hráli na Eskymáky a budovali jsme něco na způsob iglú. K oblíbeným hrám patřil též „lov“ rampouchů a jejich olizování.
článek pokračuje na další straně