Občas dokonce došlo i na zápas v ledním hokeji, kdy jsme se buď rozdělili na holky a kluky a hráli jsme proti sobě, nebo jsme se rozpočítali a vytvořili smíšené týmy. Obvykle šlo o nelítostný boj, ze kterého si nejeden z hráčů odnesl nějaké zranění. Hoši byli jednoznačně silnější a zkušenější hokejisté, holčičky pro změnu lstivější a možná bych se nebála použít i slovo zákeřnější. Obecně vzato si myslím, že jsme si při drsných soubojích na ledě neměli navzájem co vyčítat.
Samostatnou kapitolou bylo lyžování. Často jsme si v dětství o víkendech na chalupě u babičky na vsi hráli na závodníky ve slalomu. Pořádali jsme také závody ve skocích na lyžích nebo jsme jezdili po polích v okolí na běžkách. Abychom vůbec mohli začít tohle vše provozovat, bylo nutné nejdřív pěkně ušlapat svah, postavit skokánek a také rozmístit tyčky, připravit start a cíl. K provozování zimních sportů nebylo zapotřebí nějaké zvláštní sportovní ošacení. Bohatě nám postačily tepláky, oteplovačky, bunda a v lepším případě i čepice, šála a rukavice. Pamatuji se, že jsme se domů vraceli po několika hodinách zmrzlí jako sobolí trus, ale rozhodně šťastní.
Vánoce se tehdy v obchodech neobjevovaly už na konci léta. Vánoční výzdoba byla ve výlohách vidět až v prosinci. Obvykle šlo o jednoduchá aranžmá z velkých skleněných kulatých ozdob zavěšených na stříbrných nebo zlatých řetězech. Stromeček býval živý a většinou připomínal tak trochu „koště“. Zdobil se skleněnými ozdobami, řetězy (někdy i papírovými vlastní výroby), špičkou či hvězdou a také světýlky v podobě lucerniček, muchomůrek nebo barevných žároviček. Doma jsme mívali krásné skleněné třpytivé kytičky, které když se rozsvítily, nádherně zářily.
pokračujte na další straně