Jakmile přituhlo a napadl sníh, nastal čas pořádně si užít zimní radovánky. Cestou do školy nebo před školou se děti koulovaly a nebo se válely ve sněhu a dělaly „anděla“. Po vyučování se nesedělo doma, ale chodilo se ven sáňkovat, bobovat, bruslit, případně i lyžovat nebo se jen tak klouzat. Ostatně svézt se po nohou na uklouzané ledovce z pořádného kopce, to byl teprve ten správný adrenalinový zážitek. Jakmile byl svah řádně kluzký, přicházela na řadu i jízda na vycpaném igelitovém pytli. Ten, kdo se na něm ještě dokázal pořádně roztočit, byl „borec“. Když bylo dostatek mokrého sněhu, tak jsme stavěli sněhuláky nebo si hráli na Eskymáky a budovali jsme něco na způsob iglú. K oblíbeným hrám patřil též „lov“ rampouchů a jejich olizování.
Bobování a sáňkování se účastnili kromě dětí často také i jejich rodiče či prarodiče. Vzpomínám si, že jsme pokaždé vyrazili s kamarády na velký kopec a dělali jsme ze sáněk a bobů „vlak“. Také se chodilo bruslit, buď někam do přírody nebo jsme mívali před panelákem udělané kluziště. Tam se odehrávaly nejen exhibice v krasobruslení v kategorii dívek, ale také tam kluci hráli hokej.
pokračujte na další straně