Od socialistické ženy se očekávalo, že nebude svůj čas marnit zbytečně v kuchyni víc, než je nezbytně nutné. A tak začaly sílit reklamy, které vyzývaly k tomu, aby si vaření ulehčily, jak jen to bude možné. Správná moderní hospodyňka byla ta, co uvařila polévku z pytlíku (jak jinak než od Vitany), k tomu přidala něco z konzervy a jako přílohu zvolila knedlíky z prášku (když je rovnou nekoupila už vařené). O generaci starším ženám to zvedalo žluč, protože tušily, jak moc tím dostává životospráva na frak, ale trend byl takový a jen málokdo mu odolal.
Sýrů bylo v 70. a 80. letech k dostání možná víc, než dnes – tedy v tehdejších obchodech. Nabídka byla bohatá zejména v případě tavených sýrů. Nebyly drahé, a tak se za dvě koruny dala v klidu pořídit svačina. Časopisy přinášely řadu receptů, jak ze sýrů zpracovat ještě různé pomazánky, takže sýry šly na odbyt dennodenně
V 70. letech se však u nás začalo též vyrábět a v obchodech nabízet (od roku 1977) pomazánkové máslo – vytvořilo částečně konkurenci sýrům, protože kvůli tomu, jak snadno se mazalo na chleba, velmi rychle získalo své příznivce téměř v každé domácnosti.
V roce 1966 stálo podle ČSÚ jedno vejce v Československu korunu, cena se zvýšila až o 18 let později, v roce 1984. Tehdy za vajíčko bylo třeba zaplatit o dvacet haléřů víc. Cena zůstala však pouze do roku 1989. Od revoluce stoupá a často se mění – nutno dodat, že jak směrem nahoru, tak i dolů.
Když ještě zůstaneme u dalších běžných surovin domácností, tak v roce 1989 stál kilogram kostkového cukru v obchodech 8 Kčs. Litr polotučného mléka (v sáčku) znamenal výdaj 2 Kčs. Většina těchto věcí byla k dostání denně, do ledniček či spíží se dostávala jen dočasně, spíše krátkodobě.
pokračujte na další straně