Nákupy, přestože zaplnily většinou maximálně jednu tašku, byly dost těžké. Hlavně v době, kdy se mléko prodávalo ve skleněných lahvích, stejně tak jogurty. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vstoupila do Československa polyetylenová fólie a mléko se začalo plnit do sáčků. Nákupy se tím trochu odlehčily, zato vzrostlo riziko toho, že se sáček poškodí a mléko cestou domů vylije (hlavně děti, které v té době žily a chodily nakupovat, o tom vědí své).
Začátkem 70. let se už do sáčků plnila jedna třetina produkce mléka. Zdůvodňovalo se to oblíbeností obalů, což ovšem nevycházelo z žádného průzkumu, ale pouze subjektivním pocitem špiček, které o tom rozhodovaly. Brzy se v sáčcích začala nabízet i smetana a šlehačka. Pamětníci si vzpomenou na to, že mléko se dělilo na modré a červené. Nikoli samozřejmě podle barvy tekutiny uvnitř, ale podle barvy potisku na sáčku. Červené bylo plnotučné (stálo 3, 10 Kčs), modré polotučné (cena 2 Kčs). Později se dala mléka koupit i v půllitrových a čtvrtlitrových sáčcích. Právě ty poslední se používaly převážně pro školní svačiny.
V 70. letech Čechoslováci chtěli po vzoru západu vyrábět vlastní rozpustný kakaový nápoj. Na jeho název byla vypsaná soutěž, kdy nakonec vyhrálo Granko ze zkratky „granulované kakao“. Znamenalo hlavně to, že připálené kakao v rendlíku se škraloupem mohlo odkráčet do historie (alespoň pro ty, co o to stáli). Ve spížích tento vynález brzy zaujal své nezastupitelné čestné místo. Tedy až poté, co ho někdo koupil a donesl domů
pokračujte na další straně