Od počátku dvacátého století se v kuchyni stále více používaly různé ruční šlehače, mlýnky, oblibu si získaly především ty na kávu a na maso. Kuchyňské vybavení bylo základní – kastroly, pekáče, mísy, náčiní jako nože, naběračky, vařečky. Nádobí ženy myly ve škopku, později v „mycáku“. Voda na mytí rukou byla nalitá ve džbánu u takzvaného „lavoru“ (porcelánové, později smaltované umyvadélko). Teplá se průběžně hřála ve velkém kastrolu na kamnech, případně v kamnovci, což je nádrž na vodu integrovaná v tělese kachlových kamen.
Místo koupelny byla plechová vana, která se přinesla do kuchyně, postavila na dvě židle a nalila se do ní teplá voda. Celá rodina se koupala v té jedné vodě, většinou se koupaly první děti, pak žena a nakonec muž. Praní prádla bylo taktéž ruční záležitostí. Bylo třeba nanosit vodu, ohřát na kamnech a pomocí valchy a mýdla vyprat.
Čas na hraní nebo učení s dětmi našim babičkám jaksi nezbýval. Ženy mívaly více dětí, věkové rozdíly mezi sourozenci byly menší nežli dnes, všechny si proto hrály spolu, byly více samostatné a dávaly na sebe pozor, děti kolem deseti let běžně hlídaly své malé sourozence.
pokračujte na další straně