Malé hospody na vesnicích, pokud tedy nebyly jen v těch střediskových obcích, většinou podobnými nešvary tolik netrpěly, všichni se tady znali, ale pod míru se nalévalo všude a vodka se ředila vodou i tam.
Byla to doba bez východiska. Ve vesnických hospodách se pořádaly zábavy a vesnice tam žila. Chodili tam jak družstevníci, tak i lufťáci, zejména o víkendech a prázdninách.
Fenoménem doby byly nádražní restaurace, scházeli se zde opravdu všichni, měly nejpestřejší sociální složení ať už od běžných cestujících, fotbalových chuligánů, somráků – tehdy takzvaných příživníků, pracovníků státních drah i dělníků, kteří v nich s oblibou trávili většinu pracovní doby.
Zvláštní sortou návštěvníků pak byly máničky a disidenti, kteří v nich plánovali jak skoncovat s bolševikem.
pokračujte na další straně