Hospodská omladina dnes už asi nerozumí poznámkám těch starších, že to občas v některé hospodě vypadá jako ve čtvrté cenové. Klasifikace restaurací na čtyři skupiny před lety znamenala nejen jinou cenu za stejný nápoj.
Rozdíl byl v obsluze, nabídce jídel a vybavení. Tam, kde měli ubrusy a koberec, tak to už byla dvojka.
Nejobyčejnější a nejlacinější výčepy, kam se chodilo i v montérkách, patřily do IV. cenové skupiny. Pivo desítka v nich stála před revolucí tři koruny padesát haléřů.
Na druhou stranu měly své kouzlo a atmosféru.
Omlácené stěny, pivo točené pod míru, seprané ubrusy a pravidelné návštěvy příslušníků SNB kontrolujících občanské průkazy hostů – tak nějak to vypadalo za minulého režimu v hostincích po celém Československu.
Stěny těchto podniků si musely vyslechnout mnohé, stejně tak jako vrchní, který disponoval četnými informacemi. Mezi nejrozšířenější zařízení tohoto typu patřily hospody čtvrté cenové kategorie, takzvané „čtyřky“. V nich se s trochou nadsázky museli hosté hledat v oblacích kouře a překřikovat se jako o život.
pokračujte na další straně