Někdo byl tedy předsedou třídy (hodně důležitá funkce a většinou začátek slibné kariéry!), někdo nástěnkářem, jiný kulturním referentem a další referentem sběrovým. Ten měl hodně zodpovědnou funkci – zapisoval, kolik sběrných surovin každý spolužák nasbíral. Bylo to totiž povinné
Někdy to znamenalo též uvést, kolik kdo nasbíral pomerančové kůry, šípků, nebo kaštanů či žaludů. Za hodně odevzdaného sběru se odměňovalo a šťastné dítko mohlo odcestovat i někam k moři. Většinou ale dostalo pouze knížku, protože k moři vycestovaly děti jiných „kádrů“
Socialistická retro hodina tělocviku byla charakteristická tím, že se žádné dítko nesmělo odlišovat od druhých. Tedy alespoň oblečením. Proto bylo nařízené, že holky budou oblečené do modrých kalhotek, kterým se říkalo trenýrky (byly z materiálu podobnému teplákovině) a k tomu, budou mít bílé triko. Kluci museli mít bílé tílko a trenýrky červené. Na nohou pak bylo pokládáno za samozřejmost, že budou mít cvičenci obou pohlaví bílé cvičky s gumou zvané jarmilky
Přesto všechno patřilo pro většinu dětí období od narození do ukončení školní docházky k nejšťastnějším etapám v jejich životech. Místo individuálního a osamoceného civění a hraní na počítači šly děti té doby na hřiště. Nebo jen tak na ulici, kde hráli „školku“. Sestavu skoků přes švihadlo nebo za pomocí míče. Případně hráli další, dnes už skoro neznámé hry (Na sochy, Chodí pešek okolo, Krvavé koleno atd., Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum atd..).
K dětství v dobách normalizace patřily pionýrské tábory neodmyslitelně. Bylo jich hodně a většina dětí se na ně těšila – koupaly se v řekách a rybnících, bydlely v chatkách i třeba ve vojenských hangárech, hrály táborové hry. Daní za to byla na většině těchto zařízeních povinnost oblékat pionýrský kroj. Pracovní verze měla zelenou košili, slavnostní košile byla bledě modrá. Šátek byl rudý.
zdroj: styl.instory.cz