Na čem jsme ujížděli v dětství aneb Husákovy děti nestrádaly!
Nesmím zapomenout na nejpopulárnější lízadlo, ač to byl původně ovocný nápoj za korunu padesát. Většina z nás měla rudé dlaně i jazyk, protože nasypat Vitacit do sklenice a zalít vodou, to by nás ani ve snu nenapadlo. Na neumyté ruce, nasypala se tahle sladko-kyselá dobrota a jak nám bylo fajn na chodníku před sámoškou. Nepamatuji, že by z toho byl někdo nemocný nebo měl střevní potíže. Bolení břicha jsme mívali jedině po třešních, když se zapily jahodovým mlékem či Jovo koktejlem. Vitacit býval i citrónový, ale zdaleka nebyl tak oblíbený. Do vody jsme sypali jen Šuměnky za dvacetník. Co ty dokázaly udělat za pěnu, to vám neudělá ani blbě naraženej soudek piva.
Nazapomenutelné kostky s ovocnou dření! Ač mi nejvíc z ovocných dření chutnal Táboráček, tyhle kostky jsem vždycky upřednostnila. Jednu kostku mám v šuplíku, ale je to již porevoluční výrobek. Umělá hmota je tak tenká, že je skoro průhledná a při házení vypadává víčko. To máte jako s filmem. Nedávno jsem koukala na Babovřesky. Písnička, vesnice, začátek super, skoro jako Slunce seno. Ale to, co přišlo pak .......... . Troška už asi trošku stárne a napodobeniny Retra nejsou nikdy tak kvalitní.
Našla jsem obal od kočičích jazýčků (na facebookové stránce Máme rádi vzpomínky), přesně ten, který si pamatuji z dětství (za ty roky měly několik přebalů). Tenkrát to byla sváteční čokoláda neboli čokoláda dárková, společně se Studentskou pečetí (v modrém obalu). Vždy, když se šlo na návštěvu, braly se dětem tyhle lepší čokolády. Jednou z lepších čokolád byla také dvoubarevná Bona, ale o té už jsem psala minule.Kočičí jazýčky milovala moje sestra Iveta a měla krabičku na povel. Nebýt jí, můj mlsný jazýček by je sežral všechny, i s krabičkou. Před pár lety jsem je koupila na letišti a do košíku přidala i Lipo a Šuměnky (příruční zavazadlo jsem si nechávala vždy prázdné a dole v Bille ho naplnila k prasknutí). Tentokrát Kočičí jazýčky vydržely dlouho. Už to není ta křupavá čokoláda, ale mazlavá. Šuměnky jsem po půl roce vyhodila všechny, jen jednu jsem ochutnala.
Ovocná želé tyčinka v čokoládě byla levná a dobrá, takže jsem si ji často vybrala v sámošce místo lízátka. Místo toho placatého žlutého či červeného lízátka, které bylo na dřevěné tyčce a mělo tvar jazýčku. O něco dražší bývaly roksová lízátka a hranatá karamelová lízátka - oboje již na umělohmotné tyčince. Karamelové lízátko mělo stejné složení jako bonbony s názvem Mléčné karamely, které tahaly výborně plomby ze zubů. Nejlepším tahačem plomb byly ovšem ovocné Sisinky. Nejraději jsem měla ty růžové, ale jelikož jsem se zubaře bála jak čert kříže, Sisinkám a jim podobným jsem se raději vyhýbala. Když už něco žvýkacího a hranatého, tak jedině lékorky.
pokračujte na další straně