Na čem jsme ujížděli v dětství aneb Husákovy děti nestrádaly!

Třeba ovocná šťáva. Ať už z pomerančů (možná kubánských), citrónů nebo lesních plodů. Tenkrát ji měl doma asi každý. Hlavně ten, kdo měl děti. Já měla nejraději malinovou a jahodovou. Když se do ní nastříkal sifon, měl jsi rázem limonádu stejné chuti, jako bývala točená malinovka v hospodě. Šťáva u nás stála na tácku vedle dřezu, aby byla po ruce a moc se s ní nenakapalo, protože lepila líp jak Herkules (myslím lepidlo, ne salám). V té době byly totiž ještě salámy kvalitní. Lovečák nebyl jako bláto, točeňák, párky, špekáčky nebyly samá mouka a chemickej sajrajt, dokonce i obyčejný Turisťák byl lepší než dnešní Uherák.





Z pomerančů byla nejen šťáva, ale také želé - kousky, plátky celé (reklama od pana Vajíčko). Pocukrované želé s chutí pomeranče či mandarinky bylo tak akorát. Ne moc sladké, jako dnešní želatinové bonbony a ne moc kyselé, jako žížalky Haribo.




To třeba takové Hašlerky v ruličce, to bejvala jiná dobrota. Nebo hranaté zelené Klokánky, ty bych mohla cucat celou zimu. A co teprve bílé měkké Sněhulky - ten velký pytlík se vždycky rychle vytratil. Ale nejraději jsem měla miniaturní kuličky - perličky, které nás děti děsně bavily. Antiperle měly skvělou krabičku, se kterou jsem si pak vyhrála. I když se dělají dodnes a chuť mají překvapivě stejnou, krabička už děti absolutně nezajímá. To jen my, Husákovy děti , my si u ní občas zavzpomínáme.




Drops, ať už citrón či malinu, ty nosívala maminka vždycky v kabelce. Stejně tak, jako já Lipo a později Besipky v kapse. U nás doma byly bonbony vždycky a já jim nedokázala odolat. Taky podle toho vypadal můj chrup. Měla jsem už jako dítě hubu plnou amalgamu. To mě však neodradilo od sladkého ani v dospělosti. Malinové dobroty byly a jsou mé nejoblíbenější. Jelikož tyhle bonbony drops bývaly docela velké, kupovala mamka sáček menších, ale stejně dobrých cukrátek s chutí i tvarem maliny. Občas se na sebe trochu nalepily, ale s tím jsem si hravě poradila.

pokračujte na další straně