Těžší něco takového prosadit bylo hlavně po měnové revoluci, ve které došlo k loupeži století a miliony lidí přišly o své úspory. Tenkrát tehdejší tvůrci sloganů vybízeli pro myšlenku spoření raději tímto heslem: „Naše upřímná rada všem členům JZD pro rok 1955. Doplatky ukládejte opět na vkladní knížky. S možností výhry 2x ročně nebo na úroky 2 - 3 %.“ A pravdou je, že naděje na nějakou výhru opět postupně lidi ke spoření vracela.
Vkladních knížek bylo hned několik – výherní, cestovní, na jméno i anonymní na heslo, některé byly specifické pro určité skupiny obyvatelstva. Stranou zájmu nebyly ani děti – těm se nabízely vkladní knížky pro pionýry. O masovou záležitost však v tomto případě nešlo.
V případě vkladních knížek na heslo, ke kterým se nikdo až do roku 2003 nepřihlásil, pak nakonec propadly vklady ve výši 1,78 miliardy korun. Nikdo si je nevyzvedl ani po prodloužení lhůty, a tak zůstalo tajemstvím, kdo vlastně tím střadatelem byl.
Ale zpět do minulosti. Jak už bylo zmíněno, v dobách socialismu byly velmi oblíbené výherní vkladní knížky. Vklady na nich nebyly úročeny, úrokování nahrazovala ale možnost výhry ve výši až 250 % průměrného zůstatku vkladu. Slosování probíhalo dvakrát do roka a vyhrát se dalo na poslední trojčíslí čísla vkladového účtu.
pokračujte na další straně