Hitem našich předků se ještě před obdobím nazývaném socialismus stala střádanka. Dorazila k nám z Ameriky. Šlo o malou kovovou pokladničku, kterou zapůjčovala spořitelna střadateli proti malé záruce. Tehdy šlo o záruku ve výši tři koruny, z dnešního pohledu zhruba o 100 až 150 korun. Smyslem střádanek bylo naučit lidi spořit.
Záruka byla ve spořitelně uložena tak dlouho, dokud nebyla střádanka vrácena v neporušeném stavu. Tato kasička měla dva otvory – jeden na mince a druhý na papírové peníze. Klíček od ní byl v držení spořitelny. Když byla ve střádance naspořena dostatečná částka, donesl ji majitel do spořitelny, kde byl obnos spočítán a připsán jako vklad na vkladní knížku. Střádanky však nakonec vzaly za své. Lidé si v nich spořili oproti předpokladům poměrně velké částky a spořitelny s nimi měly hodně práce.
K šetrnosti a spoření nabádaly později spořitelny i v dobách socialismu. Například hlásaly heslo: "Blahobyt z práce, spokojenost z úspor" a "Svými úsporami prospěješ vlasti, rodině i sobě".
pokračujte na další straně