Když už jsme se výše zmínili o tom, že někdy zdravotníci usoudili, že je maminku na hekárně nebo porodním sále třeba proplesknout či jinak, většinou dost necitlivě, usměrnit. Kdyby tehdejší miminka mohla mluvit, měla by zážitky podobné.
Stačilo, pokud mělo dítě z jakéhokoli důvodu problémy se přisát a pít. Matka si s tím často sama neuměla poradit a sestřičky se neměly čas „s tím crcat“, jak by řekla nesmrtelná Helena Růžičková. Uchopily prs nešťastné matky, mnohdy bolavý či dokonce zanícený, a nacpaly ho dítěti do pusy. Když okamžitě dítko neaktivovalo sací reflex, štípaly ho do tvářičky. Na vozík pak taková „vánočka“ šla v lepším případě s tváří červenou, někdy i s odstínem do modra. Prostě nezdržovat, rodit, kojit a jít.
zdroj: styl.instory.cz