V 70. letech vznikaly v Československu ojedinělé stavby – například hotel a televizní vysílač na Ještědu (stavěl se v letech 1966 až 1973). Je vysoký 100 metrů, jeho autorem byl Karel Hubáček.
Jako řešení levného a rychlého bydlení začala již v 50. letech výstavba panelových domů. V 70. a 80. letech pak kulminovala. I když paneláky nebyly specialitou jen v Československu nebo zemích východního boku, jejich problémem bylo, že se při jejich budování šetřilo, A to i přesto, že stavaři té doby věděli o dobrých technologiích, které se na panelové domy používaly například v Dánsku. V Československu se stavěla neodhlučněná bytová jádra s umakartovými záchody a koupelnami, do kterých se někdy šachtami dostával hmyz i hlodavci. V době výstavby sídlišť se nepočítalo s nárůstem počtu aut, ke kterému došlo po roce 1989, a tak je na nich nyní akutním problémem parkování.
Na druhou stranu je třeba dodat, že stát tehdy na rozdíl od současnosti alespoň nějaké byty stavěl. Kdo měl štěstí, získal nějaký bez toho, aniž by musel mít hypotéku nebo velký balík peněz k jeho nákupu. Běžné bylo, že byt získal zaměstnanec poté, co se upsal, že vydrží pracovat u firmy, která mu byt přidělila, alespoň deset let.
Kdo měl touhu vstoupit do komunistického ráje nebo mít otevřené dveře k profesnímu růstu, ke studiím svým či studiím svých potomků anebo jen zkrátka chtěl mít klid, vstoupil do KSČ. Nejprve musel být zpravidla až rok kandidátem KSČ, teprve když se osvědčil, stal se z něj komunista, který obdržel také legitimaci KSČ. Ta otevírala dveře i pro práci v zahraničí (nenechte se však mýlit, že všem!), pomáhala při žádosti o byt, ale také hrála roli v pořadníku na koupi některého z aut, které byly na československém trhu k dostání. Většinou samotná průkazka nestačila, úspěchu pomohlo pak ještě to, pokud měl dotyčný protekci u někoho z výše postavených komunistů.
zdroj: styl.instory.cz