K minulému režimu patřily neodlučitelně různé schůze. Schůzovací místnosti byly vyzdobené nástěnkami s budovatelskými hesly a fotografiemi zasloužilých pracovníků. Na podnicích, ale i kancelářských budovách visely nápisy typu: Budujeme lepší zítřky!
Neodmyslitelnou součástí tohoto procesu pak byly takzvané Brigády socialistické práce (BSP). Ty se považovaly podle tehdejších politických funkcionářů za nejvyšší formu socialistického pracovního soutěžení. Za každou cenu plnily často až nesmyslné úkoly a závazky. Nabádalo se v nich k vyšším výkonům, vymýšlení různých zlepšovacích návrhů či organizování většinou hromadné mimopracovní činnosti
Ano, volby byly takzvaně svobodné. Na výběr byli kandidáti KSČ, sem tam též i jiných stran Národní fronty. Všichni však plnili jen to, co KSČ požadovala. Chodilo se povinně, často hromadně. Kdo nešel, byl naháněný volební komisí velmi důrazně a neodbytně. Svévoli tohoto druhu pak pocítil na pracovišti i ve svém bydlišti. Stávalo se i v těchto dvou desetiletích do revoluce, že se vzpoura proti systému v podobě nechuti odvolit odrazila dál na dětech a jejich možnostech vzdělávání.
Povinná účast byla také na oslavách svátku 1. máje. Pracující lid i školáci dostali mávátka a transparenty s budovatelskými hesly a vyrazili do průvodu nebo průvod aktivně sledovat a podporovat (máváním a skandováním hesel). K tomu soudruzi kynuli všem z tribun. Komu se podařilo z průvodu brzy zmizet, většinou musel stejně čekat, než oficiální část oslav skončí, chtěl-li si zajít někam do restaurace. Ty měly totiž nařízeno mít zavřeno. Třeba i proto, aby se někdo neposilnil alkoholem a radostně povinně jásající davy nevhodně neovlivňoval.
pokračujte na další straně