Stromek se zdobil stejně tak jako nyní. Běžné však bylo, že se na něj navěsilo hned několik čokoládových kolekcí. Ty totiž dostávali dospělí téměř všichni v práci od ROH (Revoluční odborové hnutí). Stromeček se tak někdy prohýbal pod tíhou bonbónů, ale byl alespoň víc atraktivní pro děti, protože na něm bylo stále z čeho ujídat a mlsat.
Častější byly stromečky živé. Kdo se odvážil si pořídit stromek umělý, musel v sobě potlačit jakékoli požadavky na estetiku. První umělé stromky totiž vypadaly spíše jako tyč ověnčená štětkami na láhve. Ale i na ně se věšely různé ozdoby, dost často děděné z generace na generaci, dokud se nerozbily. Nikdo neřešil, jakou mají barvu. Stromeček byl pelmel barev i stylů. Jednobarevný by asi neuchvátil žádnou návštěvu, která by k nám v té době přišla. Někteří detailisté živý stromek postříkali umělým sněhem ve spreji, ti největší detailisté rozptýlili po bytě i vůni jehličí, která se dala koupit v drogeriích.
Pod stromkem většinou nebyla tak široká škála dárků jako nyní, jeden však měl své čestné místo všude tam, kde byla nějaká žena. Je jedno, zda šlo o maminku, tetu nebo babičku či sestru. Parfémů na výběr moc nebylo. A tak u nás slavila úspěchy lahvička, v které byly uloženy květy.
Stála kolem 15 korun, takže byla dostupná jako dárek i z dětského kapesného. Oblíbená byla u žen napříč generacemi, a proto nechyběla snad na žádném nočním stolku. Podle květů ukrytých ve skle se jmenovala: Živé květy.
pokračujte na další straně