Za socialismu se kouřilo i v nemocnicích. O škodlivosti kouření se před listopadem 1989 příliš nemluvilo. Dnes se to zdá nemyslitelné, ale za socialismu se kouřilo všude a nikoho to nepobuřovalo. Nejvyšší straničtí představitelé tabákové výrobky zařadili mezi základní spotřební zboží. Které značky cigaret přežily do dnešních dnů?
Kuřáci za socialismu dostali požehnání od někdejšího šéfa odborů a ministerského předsedy Antonína Zápotockého, který po únorovém převratu v roce 1948 ve filmovém týdeníku prohlásil: “Tabák sice není potřebný k životu, ale není nutné jen žít, je třeba také užít. A cigarety? Ty patří k lepší životní úrovni.” Tabákové výrobky byly posléze zařazeny mezi základní spotřební zboží a jejich milovníci měli pré.
V Československu existovaly tři hlavní továrny na výrobu tabákových výrobků. V Kutné Hoře, v Hodoníně a v Novém Jičíně. V Kutné Hoře se vyráběly Sparty, které přišly do trafik ve čtyřiašedesátém roce. I když na krabičkách stála vytištěná pevná maloobchodní cena osm korun československých, prodávaly se za tuto cenu jen někdy, většinou spíše za dvanáct korun československých a tvrdé Sparty za čtrnáct. Fungovaly však jako spolehlivé alternativní platidlo, pokud někdo potřeboval druhého nějak zavázat, většinou krabička kuřiva této značky posloužila spolehlivě.
pokračujte na další straně