„Když si vzpomenu na šikanu a další zvrácenosti, které byly prakticky na denním pořádku, tak se tomu vůbec nedivím. Ještě, že nebyla žádná válka, to by nás pokosili jako panáky na střelnici,“ přidává své vzpomínky Alois Kratochvíl, který sloužil u radistů.
Z logiky věci je prací vojáka boj. V případě armád, které slouží jakékoli diktatuře, je tu ještě další aspekt - vymývání mozků a potřeba utužit doktrínu. „Socialistické ideály nám byly servírovány neustále. Na každém kroku jsme viděli, jak máme budovat vlast a vzepřít se imperialismu. Dnes je to směšné, ale v té době to hodně lidí bralo hodně vážně,“ vysvětluje Kratochvíl.
Sám si prošel šikanou, která podle něj byla naprosto běžná součást vojny. „Dneska by mladí kluci koukali, co všechno jsme museli snášet. Zase se na to ale musíte dívat v kontextu doby - dnes je odporné, když vás někdo nutí olizovat zem a skříňku. Ale tenkrát to někomu říct nešlo, nikdo by to neřešil.“
pokračujte na další straně