Byly třeba bezúročné půjčky z fondů ve fabrice. Brali jsme si půjčky na všechno, protože peněz moc nebylo. Koupili jsme si družstevní byt v Černých polích, který stál pětadvacet tisíc, ty ceny byly neuvěřitelné. Ale hodně jsme šetřili. Vzpomínám, že jsme šli se synem kolem cukrárny a on chtěl koupit zákusek, ale já jsem mu ho koupit nemohla, protože bych na další den neměla na chleba.
Naopak se mi líbilo, že lidé drželi víc při sobě, ale jenom kamarádi, před nimi jsme mohli říct cokoliv. Líbilo se mi, že ti lidi opravdu v těch podmínkách přežívali, jak se dalo.
Václav 44 let:
Nelíbilo se mi, že nebyla svoboda a nikde nic nebylo, co se týče zboží. Každý každému záviděl.
Řekl bych, že dnes se máme moc dobře, můžeme cestovat a cokoliv si koupit, předtím to takhle nebylo.
Olga 74 let:
Nemohla jsem se dostat na školu, na kterou jsem chtěla. Vůbec mi neodeslali přihlášku, tvrdili, že ji prý zapomněli v šuplíku.
Na druhou stranu se mi ale líbilo, že tehdy bylo bezpečno. Byli jsme za železnou oponou. Taky nebylo tolik aut, děti si mohly hrát na ulici.
Vlasta 78 let:
Nelíbilo se, že nebyla svoboda a nikam jsme nemohli.
Na druhou stranu se mi ale zdá, že byla větší pohoda. Chodila jsem do práce, celkem brzy jsem byla odpoledne doma a měla čas na děti. Oni jsou teď všichni uhonění. Ráno jdou, večer přijdou a nemají na nic čas.
Děti neustále drží v ruce mobily a my jsme měli balón a švihadlo. Mě žádné pronásledování nepotkalo.
zdroj: denik.cz