Petra 68 let:
Líbilo se mi, že když tady byl útisk, lidé si více rozuměli. Jezdili jsme na výlety na vodu, protože se nedalo jet do ciziny. Všichni měli stejné peníze a nikdo si nic nezáviděl. Velký rozdíl nastal po revoluci, co se týče třeba možností, jak si vydělat peníze. Přišla taky volnost a možnost cestovat. Kdo to nezažil, tak to nedovede ocenit.
Jiří 75 let:
Nedá se říct, že bylo všechno špatně. Nelíbilo se mi třeba, že jsem si nemohl zajít do Vídně na kafe. Potřebovali jste tisíc razítek a povolení od policajtů.
Emília 78 let:
Jako všem se mi nelíbilo, že jsme nemohli vycestovat. Byl tady taky nedostatek zboží. Ale také udávání lidí, museli jsme dávat pozor, abychom před někým něco neřekli, aby se to nedoneslo někam výš.
Můj manžel se nedostal na školu, na kterou chtěl jít a jeho rodičům vzali veškerá pole. Prostě se to kolektivizovalo a JZD mu vzalo všechno. Po roce 1968 byly zase prověrky. Stále nás volali a vyptávali se, co si myslíme, proč si to myslíme a zakazovali nám si něco myslet, nebo dělat. Byla to hrůza. Museli jsme se tenkrát přizpůsobit.
pokračujte na další straně