Vystavit do mísy během vánočních svátků exotické ovoce se snažila každá hospodyňka. Sehnat ho byla ale pořádná fuška!
Adventní věnce na dveřích, oknech a stolech nemíval téměř nikdo. Nejen, že nebyly k dostání tak, jako dnes, ale význam toho, proč by měly patřit ke sváteční výzdobě o Vánocích, se nijak nezdůrazňoval. Běžnější tedy byly různé větvičky ve vázách. V podstatně menším rozsahu bylo možné však zakoupit třeba i jmelí, které pokládáme dnes za nezbytnost vánočního domova.
Okna se však již v osmdesátých letech začala zdobit častěji. Většinou šlo o světelnou hvězdu na elektriku, pověšenou uprostřed okna. V našich obchodech k dostání však nebyla, jezdilo se pro ni do východního Německa.
V době vyrůstání Husákových dětí však bylo v domovech rozšířené takzvané Andělské zvonění. Stojánek na čtyři svíčky, který vydával krásnou melodii. To, že jde o vzpomínku nezapomenutelnou, dokládá i fakt, že se opět objevili noví výrobci tohoto stromečku. A je o něj stále zájem.
Stromek se zdobil stejně tak, jako nyní. Běžné však bylo, že se na něj navěsilo hned několik čokoládových kolekcí. Ty totiž dostávali dospělí téměř všichni v práci od ROH (Revoluční odborové hnutí). Stromeček se tak někdy prohýbal pod tíhou bonbónů, ale byl alespoň víc atraktivní pro děti, protože na něm bylo stále z čeho ujídat a mlsat.
Častější byly stromečky živé. Kdo se odvážil si pořídit stromek umělý, musel v sobě potlačit jakékoli požadavky na estetiku. První umělé stromky totiž vypadaly spíše jako tyč ověnčená štětkami na láhve. Ale i na ně se věšely různé ozdoby, dost často děděné z generace na generaci, dokud se nerozbily. Nikdo neřešil, jakou mají barvu. Stromeček byl pelmel barev i stylů. Jednobarevný by asi neuchvátil žádnou návštěvu, která by k nám v té době přišla. Někteří detailisté živý stromek postříkali umělým sněhem ve spreji, ti největší detailisté rozptýlili po bytě i vůni jehličí, která se dala koupit v drogeriích.
pokračujte na další straně