Klíčovým pro celé fungování tehdejšího státu, bylo plánování a centralizace. Tatáž pravidla byla zaváděna také ve zdravotnictví, ale problémy vyplývající z tohoto systému řízení a organizace, se staly všudypřítomné. Přesto se právě zdravotnictví a lékaři stávali častým terčem uměleckých děl, ale také propagandy.
Tak si zřejmě většina lidí myslela, že opravdu funguje zdravotnictví zdarma. „Jako bezplatné bylo zdravotnictví deklarováno, jako bezplatné bylo vnímáno, ale svým nemocenským pojištěním si ho stejně platili. Spíš dopláceli, a to v tom druhém významu slova, na postupný kolaps systému,“ vysvětluje historik Stehlík.
Mýty si ale žijí vlastním životem; někdy jsou nevyvratitelné, leckdy jsou záměrně neustále navraceny do veřejného života. Tak je tomu i v případě tzv. jistoty bezplatného zdravotnictví.
V Haló novinách se tak objevil názor Jany Bystřické, bývalé členky ÚV KSČ, která napsala: „Před rokem 1990 patřilo naše zdravotnictví svým systémem k nejlepším na světě,“ jak uvedl publicista Adam Drda v textu o zdravotnictví v publikaci Mýty o socialistických časech.
A své hodnocení socialistického systému přidává i Michal Stehlík: „Rozhodně nefungoval systém. Princip byl bezesporu správný a myslím, že je důležitý i do budoucna. Ale jako takový průběžně kolaboval. Nakonec ani péči, kterou sám garantoval, vůbec neposkytoval.
zdroj: plus.rozhlas.cz