Někdy jsou totiž ty jejich story s potomkama fakt silný kafe!
Že u nich najdou cigára a chlast ok, kdo to v mládí nezkusil. Párkrát jsme se pozvraceli a potom se začalo pít s rozvahou. Tráva nás v dospívání naštěstí minula (třeba jí budeme potřebovat na stará kolena), ale mezi dnešní mládeží se rozjela ve velkém. Na každé škole je několik dětí, kteří marihuanu prodávají. Jenže tyhle děti ještě neví, že všeho moc a dlouhodobě opravdu škodí. Čím dál častější je prý šikana učitelů nebo rodinné krádeže (nejde o pár stovek) a dokonce i tvrdé drogy.
Copak to nejde vychovat ty děti tak, jako naši rodiče vychovávali a vychovali nás? Nevím, děti nemám, takže jsem se ptala.
Prý se dnes už děti nebijí, maximálně pohlavek (malej) nebo jedna malá přes prdel, když má dítě ještě plenu. Všechno se jim v dnešní době počítačů názorně ukazuje a vysvětluje. Třeba i to, že koukat v deseti letech na porno není dobré. A já koukala jako blázen, když mi jedna známá řekla, že tohle je u desetiletých dětí běžné. Čemu se vlastně divím, v dnešní době plné mobilů, tabletů a počítačů.
A co v pubertě? Žádné mlácení, žádná domácí vězení, to už se prý taky nedělá, jen stále dokola vysvětlovat, domlouvat (co jsem viděla většinou i prosit), protože přece to naše dítě tu školu dodělat musí.
Nějak tomu nerozumím! O mne by máma zlomila vařečku a táta by mě páskem seřezal jako koně, kdybych do osmnácti nebyla včas doma, mluvila s nimi sprostě nebo nedej Bože ukradla někde nějaké peníze. Na držku bych dostala, v zápětí hned zaracha a nastaly by mi domácí galeje (uklízet, pomáhat tátovi se dřevem a mámě s nákupem).
Ale dneska? Dneska už prý děti nikdo nebije. A taky to tak vypadá!
pokračujte na další straně