Naprostým tělovýchovným vrcholem byly v socialistickém režimu spartakiády. Pro většinu zúčastněných bylo vystoupení obrovským zážitkem, přestože soudruzi považovali hromadná cvičení spíše za vyjádření názorů, postojů a hodnot. Především pro děti to ovšem bylo něco nepopsatelného, když jim z tribun hlasitě tleskaly statisíce diváků. Všichni aktéři, ať už děti či dospělí, vypjali hruď a cvičili, jak nejlépe dovedli. Cvičenky a cvičenci měli speciální úbory, které vždy musely splňovat svou účelnost, být barevně výrazné a málo zdobené. Většinou dominovala červená barva kombinovaná s bílou, ale některé úbory byly také modré nebo zelené.
Pro každou spartakiádu byly po vzoru všesokolských sletů vymyšleny sestavy pro jednotlivé kategorie. Účastnili se jí děti, dorostenci, rodiče s dětmi, vysokoškoláci a také vojáci základní služby. Hudba byla většinou skládána přímo pro spartakiádu a jednotlivé tělocvičné skladby trvaly 10 až 20 minut. Na celostátní červnovou spartakiádu na Strahově se pak probojovali jen ti nejlepší cvičenci (přesto ve velmi masovém počtu), kteří uspěli v předchozích obvodních či okresních kolech.
První poválečná spartakiáda se konala v roce 1955 a byla vrcholem oslav desátého výročí osvobození Československa. Od té doby se konala každých pět let až do roku 1985. Součástí programu byla nejen hromadná tělovýchovná vystoupení, ale také sportovní soutěže a turistické akce. Celé akce se pravidelně zúčastňovalo kolem milionu cvičenců a živě nebo na televizních obrazovkách ji sledovaly až dva miliony diváků.