Hodiny tělocviku byly za "totáče" velmi důležité a kromě zdravého těla měly formovat i tehdy žádoucí poslušnost a zároveň učit kolegialitě. Všichni žáci měli pro hodiny tělesné výchovy unifikované oděvy. V éře socialismu se takový oděv skládal z bílého vršku, červených trenýrek pro chlapce a modrých šortek z teplákového úpletu pro dívky. Povinné byly také boty na cvičení v bílé barvě. Dívčí verzí, kterou dodnes známe pod názvem jarmilky, byly nazouvací látkové boty s gumou přes nárt. Chlapeckým botám se říkalo „toníky“ a měly nárt s rozparkem podloženým jazykem a tkaničkami.
Jednotné oblečení na tělocvik bylo součástí tehdejší výchovy dětí a mládeže ke kolektivismu a přesně odpovídalo socialistické představě o modelové ženě a modelovém muži. Na hodiny tělocviku byly děti většinou rozděleny na dívky a chlapce, náplň však byla víceméně stejná. Každý tělocvik začínal seřazením podle velikosti do řady a pokřiky „dnešnímu cvičení nazdar" a odpovědí "zdar“, které byly přejaty ze Sokola.
Dále se pak pokračovalo pořádnou rozcvičkou a tréninkem s nářadím. Nechyběly přeskok kozy nebo švédské bedny z trampolíny, šplh po tyči či provazu nebo cvičení na kruzích. Na žádném cvičebním stanovišti pochopitelně nechyběla ani kožená žíněnka. Na sportovní výkony se tehdy kladly velké nároky, a tak může mít spousta tehdejších žáků dodnes trauma třeba z výmyku nebo kotoulu. Když bylo venku teplo, hrály se na hřišti míčové hry jako vybíjená nebo košíková nebo se skákalo do písku.
pokračujte na další straně