Na typický vzhled Šumperáku však bývalý zedník nepřišel sám. Inspiroval se návrhy architekta Vladimíra Kalivody z roku 1959, podle nichž vyrostl dům pro ředitele strojíren Zdeňka Dobeše v Litovli. Podle historika umění Tomáše Pospěcha jsou si obě stavby tak podobné, že laik nepozná rozdíl. Kalivoda chtěl proto svého konkurenta poslat k soudu. Po Vaňkově vysvětlení, co všechno oproti původním plánům změnil, však od toho nakonec upustil.
Psal se rok 1966, kdy Josef Vaněk držel v ruce hotové dílo. Nyní zbývalo, aby se jeho nápad realizoval. Vydal se proto na stavební úřad v jeho rodném Šumperku a oslovil manžele Kocúrkovy z nedalekého Rapotína, kteří zde žádali o povolení ke stavbě domu. Jejich původní projekt zkritizoval a oznámil jim, že má lepší. Navíc jim slíbil, že jim zdarma pomůže, aby vychytal mouchy. Takovou nabídku nešlo odmítnout.
Ještě téhož roku vznikl v Rapotíně další dům. Třetí exemplář se objevil přímo v Šumperku v roce 1967. Stal se doslova atrakcí. Na stavbu s „televizním oknem“ se jezdili dívat lidé z celé republiky. Vaněk se chytil příležitosti a začal své plány prodávat za 840 korun. Do roku 1971 bylo postaveno asi dva tisíce rodinný domů typu V, kterým se již neřeklo jinak než „Šumperák”.
pokračujte na další straně