Starý dědeček byl rodině na obtíž, malý vnuk mu ale pomohl vrátit jeho důstojnost: Tento příběh obletěl celý svět!

Pro Miklóse to bylo ponižující, ale naštěstí tato situace netrvala dlouho, a to překvapivě díky Csabimu. Ten sice mlčel, ale dění doma pozorně sledoval a jednoho dne si půjčil Miklošove řezbářské náčiní a dva kusy dřeva a začal jejich opracovávat. Csabiho otec, syn Miklóse, se podivil a ptal se syna, do čeho se to pustil. Malý mu odpověděl, že se rozhodl udělat jemu i mamince jejich vlastní dřevěné talíře, které by si mohli schovat na stáří, aby vždy měli z čeho jíst, když se jim také budou třást ruce jako dědečkovi.

To byla pro otce lekce! Nejdříve na syna nevěřícně hleděl, ale pak se rozplakal a uvědomil si, jak se k otci celou dobu choval. Když se vzpamatoval, zajel za otcem, upřímně se mu omluvil a poprosil ho, jestli by ho doprovodil ke stolu. A protože Miklós netoužil po ničem jiném než po tom, aby byl součástí rodiny, objal ho a celá rodina se sešla při večeři.

Od té doby byl Miklós už jen šťastný a malého Csabiho začal učit vyřezávat, stejně, jak to i jeho učil jeho vlastní otec.

Z příběhu vyplývá, že děti někdy vidí a cítí více, než jsme schopni si uvědomit.