Když bylo ve stavení dodráno, připravila babička dodernou. Vždy upekla koláče nebo buchty a velký dort. To si dračky dali společně bene. Kafíčko, trochu kořalky pro veselejší náladu, řízek nebo sekanou, a to byla odměna za několika denní draní. Další den se přesunuly do domu některé další z nich. Babička mi vždycky říkala, že je to drané peří pro mne a pro mou sestru. To abychom měli, až budeme mít svoje rodiny, pod čím spát.
To se již zima překulila do své druhé poloviny a u nás se chystala domácí zabíjačka. Nám pašíka vždy porážel pan Midloch. Měl jsem ho rád, byl milý, společenský a důvěrně jsme se s ním znali. Práce s ním běžela jako po drátku a byla radost ho sledovat při výkonu jeho řeznického řemesla. Tatínek byl panu Midlochovi k ruce a maminka se v kuchyni točila kolem kamem. Všechny jeho zabíjačkové výrobky a pochoutky byly výborné domácí kvality. V podvečer, když všechny zabíjačkové výrobky vychladly, jsme se sestrou roznášeli sousedům výslužku. Byl to takový místní zvyk. Když měli zabíjačku sousedé, tak jsme také od nich vždy i my dostali výslužku. O jitrnice, kroupáky, podkrčí a polévku prdelačku nebyla v tomto období nikdy nouze. V tom čase jsme ještě neměli ledničku ani mrazničku a maso se muselo zpracovat a uchovat pro budoucí potřebu. Část masa otec naložil do štadlíku na uzení, část maminka upekla a zapumpovala do sklenic a z části se udělaly klobásy. Tehdy se prasata také chovala na sádlo. Vzpomínám na krásné do růžova vypečené škvarky, které se po vychladnutí pomlely. Sádla bylo z pašíka několik kbelíků, které byly po vychladnutí zakryty uvázaným šátkem.
Koncem února začaly praskat ledy a zima byla na úbytě, i když ještě mnohdy trochu pozlobila. Jaro začalo klepat na dveře, ale jaro to má již jiné dětské radovánky.
pokračujte na další straně