Kdo by si nepamatoval, pokud v té době byl na světě, skleničky s Křemílkem a Vochomůrkou, Rumcajsem, nebo trpaslíky a Šípkovou Růženkou? Kupovaly se plné marmelády, po jejím spotřebování a umytí sloužily k tomu, aby se z nich pilo. V případě dětí i k jistým soubojům o to, kdo bude mít na skleničce kterou pohádkovou postavu.
Oblíbené byly i sklenice od hořčice, i když ty většinou zajímavými obrázky potištěné nebyly. To ale vadilo jen málokomu, přestože na nich bylo na první pohled patrné, že původně byly naplněné hořčicí pikantní nebo hořčicí konkrétní značky (umýt se to ze sklenky fakt nedalo).
Nejoblíbenější kategorií hlavně u babiček a mužů-samotářů pak byly sklenice od hořčice ze silného skla. Hodně vydržely, i když spadly na zem, a nemusely se leštit. Většina z nich obstála, i když se do nich nalila vařící voda při přípravě kafe či čaje. Krásné nebyly, ale „sloužily dobře“.
Velmi oblíbené byly také sklenky značky Durit, zvané krátce duritky. I do nich se připravovalo kafe nebo čaj, pily se z nich i studené nápoje. Nebyly drahé, proto i ony měly své místo v téměř každé domácí lince, v kancelářích i na pracovištích dělnických profesí. Někdy působily dojmem nesmrtelnosti. Možná i proto, že se v Dubí na severu Čech vyráběly dlouhá desetiletí, už od roku 1914 až do roku 1996. I nyní je občas u někoho vidíme, populární jsou stále na různých inzertních portálech. Dnes ale spíše už pro sběratele retro zboží.
pokračujte na další straně