Už při příchodu do sámošky jste mohli po ránu ucítit vůni čerstvě namleté kávy. Stejně tak ale i odér rozlitého a zvětralého piva — to když někdo „omylem“ vrátil do okénka na vratné lahve hned u vchodu nevypláchnuté kousky. Tyto vůně se vzájemně prolínaly, doplňovaly a ve výsledku vytvořily příznačnou, celkem snesitelnou vůni. Podle názoru některých jedinců se ovšem tyto vůně také vzájemně tloukly a znamenaly nepříjemný zápach.
Protože ceny potravin za komunismu se nijak neměnily, mohly být vytištěné přímo na zboží. Když už se nějaké zboží muselo přecenit, sloužily k tomu většinou zářivě zelené nebo žluté cenovky, které se na obal přilepily. Dochovaly se až do devadesátek, kdy byly v krámech ještě běžně k vidění. Přesto se běžně stávalo, že lidé za nedostupnější potraviny raději zaplatili více, jen aby si prodavače naklonili pro příští nákup nedostatkového zboží.
zdroj: prozeny.blesk.cz