Dlouhé fronty na banány, uzeniny a toaletní papír jsou již pověstné. Tak nějak to vypadalo v tehdejších socialistických sámoškách. Potkat prodavačku se zástěrou za pultem, jako to známe ze slavného seriálu, bylo možné u chlebíčků, uzenin, salátů a dalších polotovarů. Jinak si lidé v tehdejším Československu mohli po vzoru dalších evropských zemí vybírat z regálů svůj nákup sami.
Mělo to ovšem jeden háček. Ne všechno bylo dobře dostupné. Někdy bývaly na příděl dokonce i holandské kakao, arašídy, melouny (zejména během chmelových brigád) a další cizokrajné ovoce a suroviny, bez kterých si to dnes už nedokážeme ani představit. Pokud jste stáli o některé vyhlášené lahůdky, neměli jste na výběr a museli si vystát dlouhou frontu.
Klasický scénář v podobě proseb známých prodavaček o takzvané podpultovky se odehrával téměř v každé socialistické samoobsluze. Díky menší diškreci nebo za něco na oplátku vám prodavačky schovaly vytoužený kousek nedostatkového zboží pod pultem až do doby, než si ho budete moct odpoledne po práci vyzvednout. Lahůdky jste si pak domů odnesli ve své oblíbené síťovce, která by bojovníky za ekologii rozhodně potěšila více než dnešní igelitové tašky. Mít kamarády mezi prodavačkami se vyplácelo. Ženy za pultem totiž měly během totality velký vliv na jídelníčky, ale i zábavu většiny domácností v komunismu.
pokračujte na další straně