Tak to udělala s několika vajíčky. "Jak se to bode barvit maminko?", ptá se Pepík. "Hneď, hneď to hovidiš." A už vkládá vajíčka do horké vody, plné cibulových slupek, po chvíli je vytáhne a opatrně odmotá nahnědlé plátno. Mařenka vidí zázrak. Vajíčko je obarvené, ale když se opatrně odstraní i lístky, tak je pod nimi bílá plocha. Naše oči září. Jedno vajíčko po druhém maminka dovedně předvádí našim okouzleným očím. A ty se mají nač dívat. Každé vajíčko je jiné, květinové motivy jsou jako upředené pavučinky. Pepíček se ptá: "Maminko, já take pudo na mrskut?", "To viš, tatinek tě dnes hoplete prot a pudete k sósedum voba dva. A kdeš pomrskáš Mařenko, tak tě dá toto pěkny vajičko.", "To já bodo mrskat moc rád," směje se vesele Pepíček na sestru.
A naše maminka se jen zasněně a teskně dívá z okna. Vidí také sebe před mnoha a mnoha roky v malé zástěrce, ve které měla ukryto malované vajíčko pro už zemřelého tatínka.