Na začátku velikonočního týdne tatínek vymaloval kuchyň, maminka vydrhla všechen vynesený nábytek do běla i s podlahou.
O Zeleném čtvrtku naposledy zvonily zvony. V poledne už procházeli vesnicí chlapci s dřevěnými trakaři, s ručními řehtačkami a dělali velký hluk - zvony byly svázány a lidově "odlétly" do Říma.
Na Velký pátek nás děti vzbudila ráno maminka dřív: "Dnes se pudeme homet do potoka. Tento zvek držela babička celé ževot, bodeme v něm pokračovat …," říkávala. Tatínek byl ještě dopoledne s koňským potahem v poli, odpoledne již nikam nejel, aby se nezmeškala poslední křížová cesta v kostele.
V tento den drželi všichni přísný půst, Mamka v poledne uvařila jen trochu zelné polévky.
Slavnost Vzkříšení byla pro vesnici největším svátkem. Každý k oslavě Vzkříšení života nad smrtí chtěl nějak přispět. Snad nebylo nikoho, kdo by na tuto slavnost nešel a neměl alespoň něco nového na sobě, "bytˇ by to byly jen boty". Maminka si oblékla kroj, uchovaný v truhle - slušel jí velice, už málokterá mladá žena si ho oblékala - spíš jen stařenky. Co jí dalo práce nažehlení rukávců, ale výsledek stál za to.
pokračujte na další straně