U starších dětí zase promítačka mohla sloužit jako hračka a zároveň i forma spolupráce mezi sourozenci (což se také často neobešlo bez hádek ze strany výběru pohádky).
V proudu světla žárovky jste se ovšem mohli realizovat i hrou stínů ve spolupráci s prsty na ruce nebo vystřiženými siluetami z papíru přilepenými na špejli. Tady záleželo pouze na naší šikovnosti a samozřejmě fantazii.
Promítalo se také na různé plochy. Výhrou bylo plátno k zavěšení, někdy postačila bílá stěna, plocha dveří, skříň, prostěradlo či větší formát papíru. A pokud vás promítání třeba omrzelo, promítačka fungovala také jako skvělé „topítko“.
Zdroj: https://www.denik.cz/