V časech normalizace byly dlouhé zimní večery celé řady rodin ve znamení promítání pohádek. Znamenalo to především časovou zátěž pro rodiče, která však byla kompenzována dětskou radostí plnou vzrušení, pokroky v jejich vnímání, myšlenkových aktivitách a v neposlední řadě i rozšiřováním slovní zásoby.
Zejména otcové se mohli „vyřádit“ ve svých komentářích, neboť rituál četby tištěného doprovodného textu v mnoha případech obohatili o své poznámky, měnili hlasy dle jednotlivých postav, případně zcela popustili uzdu své fantazii.
článek pokračuje na další straně