S potlačením křesťanského rozměru Vánoc se přestal řešit advent. Věnce se čtyřmi svíčkami téměř vymizely, nahradily je větvičky ve vázách a andělské zvonění (komunisty překřtěné na zvonící stromek) – svícen, který se teplem roztočil a cinkal. První kusy se začaly vyrábět v 50. letech ve Frýdlantu a na konci éry socialismu nechyběl snad v žádné domácnosti.
To však neznamená, že by neprobíhaly intenzivní přípravy na den, kdy děda Mráz zaklepe na dveře. Peklo se, i když surovin bylo málo, a zvláště v 70. a 80. letech se hospodyňky předháněly, která má více druhů.
Vánoční stromek jsme měli téměř všichni živý, i když i pro hezký kousek se muselo do fronty. Běžným úkazem za socialismu tak byli tatínci s pilkami, kteří kradli stromky v lesích. Věšely se na ně skleněné baňky a od 60. let elektrické lucerničky, které přežily celá desetiletí, nezbytností bylo hned několik čokoládových kolekcí.
Změna režimu uťala tradici vánočních Stromů republiky, pod kterými se od 20. let vybíraly peníze na sirotky a chudé děti. Režimu bylo proti srsti jakékoliv „žebrání“, a tak výtěžek v roce 1949 putoval do mateřských školek, jeslí, dětských útulků a dalších ústavů, kam „docházejí děti pracujících matek a otců, kteří neznají nezaměstnanost. Vánoční strom republiky letos poprvé nežebrá,“ jak vyhlásila první dáma Marta Gottwaldová. Definitivně tradice zanikla v roce 1952
Z křesťanských dob naopak přežila postní tradice, takže obvyklým jídlem byl kapr a bramborový salát, které se v našich zemích jedly už v 19. století. I když ani tyto zdánlivě obyčejné potraviny nebyly vždy úplně snadno k sehnání.
„Pamatuju si, jak děda v 50. letech čekal na kapra u místního obchodu celý den. Já jsem za ním s mámou chodila až navečer. Bylo to pro mě velké dobrodružství,“ popisuje dvaasedmdesátiletá Soňa. Některé rodiny v této době nahradily kapra řízkem.
pokračujte na další straně