Nebyli bezdomovci, protože kdo nepracoval, seděl v kriminále, nebo si musel sehnat razítko, že pracuje, anebo chodil do práce a bral peníze za zaměstnání, ale ne za práci.
Byla nízká zločinnost. Za prvé proto, že policajti měli naprosto neomezenou moc a báli jsme se jich všichni. A za druhé proto, že o zločinech komunistů se nesmělo psát a tak jsme o spoustě zločinů nevěděli.
Abychom z tohoto „blahobytu“ nemohli utéct, oplotili nás ostnatým drátem nabitým vysokým napětím a za ním ještě vytvořil minové pole. Když se někomu povedlo odejít, nesměl se vrátit. Proč? Aby nemohl hlásat, že se tam za tím ostnatým drátem mají lidé líp a že socialismus je podvod, kterému lidé věří dodneška.
/Před ostnatým drátem na hranicích stojí otec a syn. Syn se ptá: Kdo je za tím ostnatým drátem? My chlapče, my./ Smutná a pravdivá anekdota která není k smíchu.
Ti na té druhé straně mohli jít kam chtěli. Mohli jít k nám a užívat si našeho socialismu. Nikdo jim v tom nebránil a nikdo z těch na druhé straně to neudělal. Proč? To byli tak hloupí? Nebo víc jak 50 % lidí zde je stále hloupých? Nemohli jsme žít kde jsme chtěli. Nemohli jsme žít jak jsme chtěli. Nemohli jsme si koupit, co jsme chtěli. O všem rozhodoval stát za nás. Co smíme a nesmíme nosit, poslouchat a co si smíme a nesmíme myslet. Cenzura rozhodovala o nás bez nás.
pokračujte na další straně