Dnešní svět je porodnictví a budoucím matkám mnohem více nakloněn, než tomu bylo tenkrát. Velkou výhodou je hlavně to, že si budoucí maminka může sama vybrat, v jaké porodnici chce rodit. Má možnost si nastudovat, co jí porodnice umožní a neumožní, může si ji jít nezávisle prohlédnout a na internetu si projet různé recenze. Většina porodnic se také snaží respektovat přání rodičky a když je to možné, drží se i porodního plánu. Manžel u porodu také může být. Někde za poplatek, jinde se neplatí nic. Když jde porod hladce a bez komplikací, není u něj ani přítomen doktor a dítě, když je plně zdravé, je hned po porodu s maminkou. Pokoje na oddělení šestinedělí jsou útulné a jejich součástí bývá i malá koupelna.
Za socialismu však bylo vše jinak. Neexistovalo, aby si žena mohla vybrat porodnici, ve které chce rodit, a přítomnost manžela u porodu? To v žádném případě. Po příjezdu do porodnice se žena musela s manželem rozloučit. Ten byl odveden z nemocnice pryč s tím, ať si v tu a v tu dobu zavolá.
Personál nemocnice byl většinou nepříjemný a porodnice spíše připomínaly továrny. Porodní plány byly v té době sci-fi a přípravna na porod byla nemocnicí smrdící, bílá, studená a vykachličkovaná místnost, kde budoucí matku sestra oholila v rozkroku a připojila ji na monitor, který sledoval tlukot srdce miminka. Lidově se tomu říkalo ,,hekárna“.
pokračujte na další straně