A přece - mléčné bary byly v době, kdy se tomu tak ještě ani neříkalo, na mnoha místech jakýmisi komunitními centry, místem, kde se mohly potkávat maminky s malými dětmi, popovídat si, vyměnit zkušenosti. Rodinná centra, jak je známe dnes, nebyla a v restauracích byly děti spíš trpěné, než aby navíc jako dnes vznikaly například dětské koutky. A tak se chodilo do baru, tedy do toho mléčného.
Co jsme si v takovém mléčném baru mohli všechno koupit? I když byl sortiment většinou poměrně omezený, kromě studených mléčných nápojů, včetně většinou vynikajících ovocných koktejlů, to bylo i kakao, občas dokonce horká čokoláda (ale to hlavně až v době těsně před listopadem ’89). Dospělí si mohli dát i kávu, třeba s mlékem nebo i bez a některé bary myslely i na pracující, lépe řečeno asi hlavně na muže, dělníky i úředníky, kteří sem mohli zajít na svačinu a i když by to člověk v mléčném baru nečekal, třeba i na polévku a pivo. Hlavním sortimentem byly ale skutečně mléčné výrobky, pečivo, ale i chlebíčky, smaženky, saláty nebo pomazánky, sýry a samozřejmě sladké zákusky. Oproti klasickým typům restaurací zvláště nižších cenových skupin bylo v mléčném baru většinou zakázáno kouření, což v té době nebylo zase až tak obvyklé. I proto se sem často uchylovali rodiče nebo prarodiče s dětmi.
článek pokračuje na další straně