V roce 1940 za nacistické okupace přijel do Babiččina údolí štáb režiséra Františka Čápa v čele s Terezií Brzkovou, představitelkou babičky, a Natašou Tanskou jako Barunkou. Tehdy lidé film chápali jako vlasteneckou událost. Němci ho opakovaně cenzurovali, ale vysoká návštěvnost a s ní související výnos přes šest milionů korun pro ně nakonec byly rozhodující a do jeho projekcí už nezasahovali.
Když se v roce 1971 rozhodl Antonín Moskalyk natočit svou verzi Babičky, měl k tomu hned několik důvodů. Především literární dílo Němcové miloval a hledal v něm trochu jiné významy než Čáp a také měl k dispozici skvělou předlohu, sepsanou dramatikem a scenáristou Františkem Pavlíčkem. Jeho jméno se však už z politických důvodů souvisejících s čistkami mezi komunisty po srpnu 1968 nesmělo objevit, podobně jako později u pohádky Tři oříšky pro Popelku.
Pro Pavlíčka byla Němcová jako autorka životní láskou, a tak již v roce 1962 napsal scénář k filmu Horoucí srdce, kde spisovatelku hrála Jiřina Švorcová. Pavlíček patřil k českým autorům, kteří se s nadsázkou považovali za její syny. Velmi ji obdivoval nejen jako spisovatelku, ale i jako krásnou a výjimečnou ženu.
článek pokračuje na další straně