Když jsme si chtěli s někým promluvit, prostě jsme k němu šli, zazvonili nebo zaklepali, otevřeli dveře… To je všechno!
Žádné povolení, žádný doprovod, žádná ochrana! Sami v tom krutém a nebezpečném světě!
Hráli jsme vybíjenou s míčem nebo hokej s hokejkami a starými teniskami, zvonili jsme na cizí zvonky, chodili jsme do cizích zahrad trhat jablka a hrušky, polykali jsme třešně i s peckou, a kupodivu nám ta pecka v žaludku nerostla.
Každý se alespoň jednou pokusil přihlásit do fotbalového nebo hokejového týmu, děvčata do gymnastiky… ne každý se tam dostal.
Naučili jsme se vyrovnat se zklamáním. Naše činy byly naše vlastní. Byli jsme připraveni nést následky. Nebylo se za koho schovat.
Naše generace dala světu mnoho lidí schopných riskovat, zvládat problémy a vytvářet něco, co tu předtím nebylo, co neexistovalo. Měli jsme možnost volby, právo riskovat i selhat, měli jsme odpovědnost a naučili jsme se s tím vším vyrovnat.
ZDROJE:mysmezeny.sk