Ráno jsme vyrazili z domu a po škole jsme si hráli někde venku. Vraceli jsme se domů, když se rozsvítily první lampy. Celý den nikdo nevěděl, kde jsme. Mobilní telefony neexistovaly.
Občas jsme se pořezali, zlomili si nohu nebo si vyrazili zub, ale nikdo nás nežaloval. Prostě se to stalo.
Nikoho ani nenapadlo, že to není výhradně naše vina. Vzpomínáte si? A kolikrát jsme se poprali a chodili s modřinami! Ale nevěnovali jsme jim pozornost.
článek pokračuje na další straně