V tu chvíli Radim začal vztekle šílet. Nazval ji bachařkou a pijavicí. Agresivně kopl do stolu a svůj monolog zakončil tím, že mu žena vzala svobodu a zničila život. Poté odešel pryč. Petra byla v úplném šoku. Jenže pak se tyto výbuchy stávaly stále častější a po pár týdnech došlo i na první facku. Po té měla žena pod okem modřinu, takže si musela vzít z práce volno, aby to nikdo nepoznal. Tehdy se vymluvila na migrénu, jenže na tyto hrozné „migrény“ trpěla stále víc a víc, až to začalo být kolegům podezřelé. Nikdy se jim však s domácím násilím nesvěřila.
Po dlouhém přemýšlení o svém životě dospěla paní Petra k tomu, že je to vlastně pravda. Že svému muži opravdu zničila život a vzala mu svobodu. „Můj manžel není zvíře. Nepije, nekouří a na naše děti by nikdy nevztáhl ruku,“ napsala v dopise. Poté se svěřila s tím, že manžel se svými záchvaty vzteku vždy čeká, až holčičky usnou, a svou zuřivost směřuje pouze na ni. To ji utvrzuje v tom, že ona je opravdu zkázou jeho života.
„Já si to asi vážně zasloužím, proto to vše toleruji,“ pokračuje v psaní tato čtenářka. Kvůli tomu se ani nikomu nechce svěřit, protože podle ní je to manželova odplata za zpackaný život. Před okolím dělá, jako by se nic špatného nedělo. Snaží se, aby na venek jejich rodina působila dokonale a šťastně. Jak dlouho jí to vydrží, to je již otázka na paní Petru. Snad brzy dojde k odhalení celé jejich situace, a jí se tak velmi uleví.
zdroj: https://ecoplaca.com/