„Jsem v 6. třídě základní školy, mám dyslexii, dysortografii a dysgrafii. Na terapii chodím jednou týdně. Učení mi zabírá mnohem více času než mým vrstevníkům, protože vývojová dyslexie je specifická porucha učení. Psal jsem test z polského jazyka. Velmi jsem se snažil. Je pro mě těžké psát v hodině tak rychle, jako píší ostatní. Ale přesto do toho vkládám veškeré úsilí. Paní učitelka mi oznámkovala poslední test. Z učitelčina červeného pera mě bolely oči. Už nechci nic dělat. Nesnáším školu. Chce se mi plakat. Je to všechno zbytečné,“ čteme v příspěvku.
Pokračujte na další straně