Rajská omáčka byla pro hodně dětí jednou z nejoblíbenějších – i když si s ní ne vždycky daly kuchařky práci alespoň tak, jak přikazuje recept na její přípravu. Koneckonců – snědlo se to, že? Pokud zbyla, byla druhý den často na jídelním lístku rajská polévka. Muselo se přece ekonomicky uvažovat a jednat.
Socialistické hromadné stravování přineslo taky vychytávku, jako například medové máslo, které bylo většinou ke svačině a vzniklo, jak název napovídá, z medu a másla, a mazalo se na chleba.
Mezi polévkami patří dnes již k raritám tehdejší postrach v podobě drožďové nebo mléčné polévky (někde se dělala i vločková). Již zde bylo zmíněno i to, že výjimkou nebylo ani u dětí na talířích hovězí maso s nerozžvýkatelnými částmi a žílami. Problém nastal, když měla dohled učitelka, která trvala na pečlivém dojídání všeho, co na talíř dítka dostala. Jsou lidé, kteří to dodnes nazývají jako dojídací teror.
Mezi oblíbenější obědy však mnoho Husákových dětí dnes uvádí třeba buchtičky se šodó (pokud je kuchařky uměly), dušenou mrkev s bramborami, pochopitelně dobře udělané rybí filé nebo kuře – také s bramborami (zvlášť, pokud brambory nebyly zmrzlé či nedovařené).