Do restaurací se chodilo sice také, ale zdaleka to nebylo dostupné denně všem. Díky vlastní přípravě jídel ale rodiny mohly strávit v kempech někdy i celé prázdniny.
Takoví táborníci si vozili z domova i peřiny, aby se jim spalo jako v bavlnce. Otcové v pondělí ráno odjížděli do práce a na víkend se vraceli. Maminky, pokud nepracovaly a byly třeba na mateřské, zvládaly celkem husarské kousky. Dětské plínky – papírové opravdu nebyly - praly v potoce a sušily je nad ohněm. Ty nejšikovnější pak v kotlíku uvařily dětem v týdnu sem tam i ovocné knedlíky a tátům k jejich příjezdu na konci týdne obalily a usmažily řízky.
Večery se trávily společným povídáním a vyprávěním, hrály se karty nebo Člověče, nezlob se. A sedělo se u ohně, hrálo se na kytaru a zpívalo. Kdo neznal slova písniček, většinou si je mohl následující dny opsat ze speciálních zápisníků dalších táborníků. Bylo totiž téměř samozřejmé, že si do zápisníků i po dobu několika let lidé zapisovali texty a akordy různých táborových a trampských písniček, doplňovali je kresbami či nálepkami.
pokračujte na další straně