Řada pamětníků vzpomíná na chvíle strávené pod stanem u Sázavy nebo u Berounky, protože nádherná příroda (nejen) v těchto lokalitách lákala trampy už za první republiky. Nelišila se proto ani léta sedmdesátá a osmdesátá. Oproti dnešním lidem vyjíždějícím pod stany byli však tehdejší táborníci mnohem skromnější.
Stany byly těžké, spacáky málokdy takové, aby ochránily před chladnými nocemi. Většinou – pokud nejela rodina, se cestovalo jen s malým stanem.
Nejmenovanou „šlechtou“ v kempech byli lidé, co si mohli dovolit obytný přívěs, ve kterém trávili dny volna. K němu neodmyslitelně patřila kempingová sedací souprava z hliníku, doplněná textilem. Nesměla chybět ani jídelní, většinou umělohmotná souprava, která se skládala z různých kelímků, hrníčků, tácků a nádob. Posloužila k servírování i složitějších jídel. A nutno dodat, že většina z nich se připravovala na ohni nebo různých přenosných vařičích vlastními silami.
Pomáhala Vitana, co „vařila za nás“, i různé konzervy. Zdatnější kuchaři a kuchařky, zvládali uvařit v takových polních podmínkách často oběd i o dvou chodech, k nejčastějšímu guláši dokázali připravit i vlastní knedlíky.
pokračujte na další straně